NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„A je to tu priatelia! Myšlienka, s ktorou sme sa pohrávali už dlhšiu dobu konečne nabrala reálne kontúry a môžme Vám s radosťou oznámiť, že 13.5.2016 sa na pódiu stretnú 3 košické kapely...3 kapely, ktoré majú k sebe možno bližšie, než ostatné, pretože ich spája priateľstvo, rodinné puto, roky spoločných štúdií, alebo fakt, že väčšina z ich členov okupuje viac ako jednu z týchto kapiel...“
Toto je autentické promo k akcii, na ktorej sa naozaj stretla parta všelijako spriaznených muzikantov, a pár z nich na pódiu zotrvalo po väčšinu hracieho času. Tri domáce košické spolky si už vyslúžili ostrohy na kadejakých nielen tuzemských doskách, z ktorých je pohľad na svet najkrajší, slušnú fanúšikovskú obec majú dokonca aj tam, kde nikto nie je prorokom, preto bolo až nepochopiteľné, že počas vystúpenia „štartérov“ JUŽNÁ 3D to čo do diania pod pódiom vyzeralo na naozaj nešťastný piatok trinásteho – nikde ani noha. Body (gitara, spev), Pribina (gitara), Tubur (bicie) a Dalec (basa) sa týmto nenechali rozhádzať a skladby z debutového albumu „Y’eba“ odohrali s chuťou a kvalitne.
Alternatívny post/grunge rock alebo také čosi, tvrdé, náladové, zaujímavé, spev väčšinou v slovenčine, titulná „hymna“ ako vzorkovnica košického žargónu, nejaká tá inštrumentálka a tuším aj vzorka z chystaného druhého albumu, bolo to príjemné. Pár desiatok návštevníkov, ktorí počas setu kapely našli cestu do klubu, malo čomu zatlieskať. (Inak, samozrejme, kapela prudko hrateľná slovenskými rockovými rádiami, ale načo, keď si možno vybaviť výnimku z kvóty na hranie domáceho reziva.)
Deathmetaloví DISCONSOLATE mali už pod pódiom živo – nakoniec sa nazbieralo hádam okolo stovky figúr, čo je slušné – a kotol ožil hneď pri prvej skladbe, odohranej s patričným nasadením. Nakoniec sa ukázalo, že to bola len zvuková skúška, a v oficiálnom hracom čase si kapela vybrala prídel smoly hneď po intre v prvej skladbe. Z ničoho nič vypadol spev, polovica aparátu stíchla, na pódiu to znelo ako na skúške, samozrejme bolo treba niečo robiť. Pauza tak do desať minút ukrojila z hracieho času, ten sa teda hudobníci vynasnažili využiť čo najlepšie. Odohrali naplno, neodflákli ani pódiovú show, ktorú už tradične režíroval frontman Pišta.
Playlist bol pol na pol postavený na skladbách z debutového albumu a z materiálu z chystanej dvojky, ktorá bude dúfam nahratá čoskoro a aj ju vydavateľsky niekto schopný zastreší, DISCONSOLATE hrajú vydarený death metal, dosť melodický, ale aj agresívny, čerpajú z klasiky a inšpirujú sa i modernejšími či progresívnejšími spolkami. V nových skladbách už naživo, takpovediac v surovom stave počuť vývoj, pridali na kompozičnej prepracovanosti a takisto pritlačili na pílu a ponurejšie vyznenie. Aj „stariny“ ako „Blind Man, Empty Soul“ alebo „Behind The Doors Of Perception“ spoľahlivo fungujú dodnes, nejeden kotlový tanečník sa pri nich aj na podlahe vyváľal, to sa stáva ľuďom, čo si radi uhnú. Dobre bolo, divoko.
Záverečných ST. BLACK sme v priebehu rokov mohli zažiť ako trio, neskôr kvarteto, a aktuálna inkarnácia ich ukazuje ako kvinteto so sólovým frontmanom a zároveň zakladateľom Bodym a s Dalecom na gitare. Ten vyhráva titul najvyťaženejšieho hudobníka večera, keďže z pódia vôbec nezliezol a hral vo všetkých troch spolkoch. Druhé miesto spoločne obsadili Body, Pribina a Boris (gitary DISCONSOLATE, ale aj JUŽNÁ 3D, resp. ST. BLACK). Posledným štúdiovým materiálom skupiny je album „...Of Intimity, ktorý už má svoje roky, ale tvoril základ setu a v miestnych podmienkach už potešiteľne zľudovel a „zhitovel“.
Atmosférická dark core/metalová mašinéria sa do toho na pódiu udatne oprela a tentokrát svoj set poňala naozaj výpravne – v skladbách, mapujúcich existenciu ST. BLACK, si prišli zahosťovať všetci dostupní bývalí členovia a na pódiu to teda miestami vyzeralo ako veľká party, zvlášť v momentoch rozšírených o „zboristov“. Ohlas u publika bol výborný, akcia, pôsobiaca na začiatku kvôli pomaly sa zliezajúcemu publiku rozpačitým dojmom, bola vo finále triumfom lásky k hudbe i priateľstva. A tvrdá hudba podzemia tu u nás opäť aspoň na chvíľu žila. Po údernej „Black Heart Father“ bola bodkou za vydareným koncertom hitová „For Life“, vydarené spojenie agresivity i atmosféry, a už len ostáva popriať všetkým zúčastneným veľa chuti do ďalšej tvorby.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.